několikrát v těchto letech na hradě pobýval.

Roku 1370 propůjčil městu Loketské právo a daroval mu vsi Oboru a Drahovice, což bylo stvrzeno roku 1401 králem Václavem IV.. Karlovy Vary byly poté komorním městem spravovaným loketským purkrabím.

zastavil hrad a patrně i město rytíři Václavovi Polackému z Polak za 500 říšských zlatých. Mezi novým zadluženým držitelem a měšťany však vznikaly spory, které řešil Polacký zavíráním odpůrců do hradní věže. Nepohodl se ani v otázce karlovarské zástavy se Šliky, kteří vyřešili konflikt dobytím hradu a zajetím nepoddajného rytíře.

utvořili spolek a aktivně se zúčastnili místní války.

Šlikové byli obžalováni z porušování zákonů království a práv podřízených měst a hrad jim byl zkonfiskován.

Jelikož se Šlikové zúčastnili stavovského odboje proti Ferdinandovi I., získal město Karlovy Vary spolu s ostatním šlikovským majetkem do přímého držení opět král. Hrad byl již tehdy málo obýván a postupně pustl.

za 8 500 kop míšeňských grošů také zbylé příslušenství bývalého hradu, tj. rozsáhlé okolní lesy.

Ke skalnímu ochozu bylo připojeno mohutné těleso podle projektu vídeňského architekta Friedricha Ohmanna. Městský věžový výtah, realizovaný v roce 1911, byl elektrický, dvojitý a panoramatický, s nástupem z vestibulu z úrovně ulice. Plány na výtah zpracovala vídeňská firma na výtahy Wertheim & Comp v roce 1910. Oba výtahy měly kapacitu pro 12 osob a staly se vyhledávanou turistickou atrakcí. Podobná řešení existovala i jinde v Evropě, například výtah Santa Justa v Lisabonu nebo výtah na horu Mönchsberg v Salzburgu.

Ve spolupráci s Kanceláří architektury města Karlovy Vary a kreativním studiem 3Dsense proběhla poslední rekonstrukce interiéru.

První patro prošlo obměnou a vznikla zde také stylová kavárna s jedinečným výhledem na lázeňské město.